lyrik na Blog.cz

Kdyby mohl, otáčel by se Sládek v hrobě. A já bych mu to přála. Tesknobolné rýmovačky čiší patetismem, optimismem a radostí ze života. Už jenom jméno autora odkrývá obsah básní.

A ze zadání, které znělo asi takto: "Vytvořte papetickou báseň," se díky mému přičinění vylíhlo přesně opačné (Genetiko!).

K dílku: vracím se k období Černé růže, jak obsahem, tak formou. Obé mě zaráží, překvapuje a irituje zároveň, nicméně k jisté regresi jsem spěla už více jak rok (po cyklu - dá-li se tomu tak říkat- morálních básní). Opět varuji- neberte to vážně, nehledejte něco jako vyšší hodnotu.

Variuji, variuješ, variuje. Variujeme, variujete, variují. Variovala jsem, varioval si, variovala. Variovali jsme, variovali jste, variovali. Paul Verlain- Podzimní píseň

Variace na Nerudovu báseň: poslední dobou mi přijde, ža píši variace na teměř všechno (od Villona počínaje až po Wolkera konče) a paroduji (nejen) život, což se tříská se všemi zásadami, které jsem ji jako malé embryo dala (díky, má genetická výbavo!).

K tomu pod perexem: Škoda, že jsem se nenarodila v době začínající proletářské kultury, v době, kdy se Wolker pomalu utápěl v horečkách a pokročilé tuberkolóze a Bezruč, ten lehkomyslný popseudovaný chlápek, (údajně) napsal Ostravu (Nohavica by si s ním pokecal, o to žádná). Ach, jaká škoda!